To poznáme obyvkle tak, že slova a názvy instucí alepoň vzdáleně odpovídají významům slov, případně tomu, co daná instutuce dělá.
Ne, nebudu tu lacině mluvit o ministertvu pravdy, nebo lásky, tak daleko (zatím) nejsme, a ten román stejně četlo tak málo lidí, že by to nemělo smysl.
Ale co třeba pojišťovny?
Jak je defináno pojištění? Ve zkratce. Pojištění je závazek pojišťovny, že bude tlumit pojištěnému škody z předem dohodnutých událostí. Pojištěný se oproti tomu zavazuje, že bude platit pojistné. Tolik stručně bez složitých právních definic a pojmů. V drtivé vetšině to tak i u nás funguje. Nebudeme tu ani rozebírat jak se jedna, či druhá strana pokouší tu druhou nějak doběhnout buď falešnými nehodami, nebo naopak nejasným zněním smlouvy.
Ale v podstatě pojištovna odhadne s jakou pravděpodností ten který klient po ní bude vyžadovat pojistné plnění a podle toho mu nastaví výši pojistného. Takže člověk, který už odepsal v bouračkách deset aut bude mít pojistné vyšší, než strejda, který vyjdede jednou týdně z jedné vesnice do druhé. Pokud si já pojistím, že dostanu milion, pokud vyhraju The Open, budu platit asi tak korunu měsíčně, zatímco Tiger Woods to bude mít postatně dražší. Takhle pojištení v kostce funguje. Pojistná metamatika je složitá a kdo ji ovládá mívá zajištěné slušné živobytí v pojištovnictví.
S jednou výjimkou.
Tou je u nás zdravotní pojištění. Jak si brzy ukážeme není to pojištění a pojištovny nefungují, a díky stupidním zákanům ani nemohou fungovat, jako pojištovny.
Už určení výše pojistného není tak složité jako u běžných pojištění Počítá se jediné – kolik vyděláte. Na to aby pojištovna určila výši pojistného ji stačí znát váš hrubý plat.
Zákon pak stanoví že budete platit 13,5 procenta z toho, kolik vyděláte. Navíc aby se vám to nezdálo moc, vy platíte jen 4,5 % a 9 zaplatí váš zaměstnavatel.
Už tady je první zádrhel. Pojištovně je fuk, jestlo máte morbidní obezitu, hulíte 60 dennně a večer do sebe naklopíte sedm plzní a tři rumy, nebo jestli jste jogín, s vyváženým jídelníčkem, či naopak provozujete nějaký rizikový sport. Sazba je jediná 13,5 % a basta.
Procentuální učení výše platby je typické buď pro výpalné, nebo pro daně. Jedno od druhého se liší jen tím, že o daních se hlasuje.
A to není jediný důkaz toho, že zdravotní pojištění není pojištění, ale daň, kterou nespravují pojištovny ale jakési státem tvrdě řízené agentury.
Jak by postupovala pojištovna, kdyby se objevil nějaký jev, který by ji nutil platit čím dál více na sanaci škod z toho jevu?
Dejme tomu vyšší počet dopravních nehod.
V normálním světě, by pojištovna do svých smluv dala, třeba povinnost být připoutaný, štřízlivý, a stanovila by třeba rychlostní limity, do kterých by hradila škodu.
K tomu by spustula například kampaň, že je fajn se poutat a nechlastat před jízdou. A ono se to víceméně děje, právě proto, že pojišťovny jsou pojišťovnami(i když i do toho stát neúměrně vstupuje, ale to koneckonců do všecho) .
Co by tedy pojištovna dělala, v případě rozšíření nějaké nemoci, dejme tomu přenosné kapénkami, která by si v určitém počtu případů vyžádala nákladnou intenzivní léčbu?
Nu taková pojištovna by si třeba zjistila, že respirátor FFP3 téměř na 100 % zabrání infekci kapénkami. Takže taková pojišťovna by svým pojištěncům důrazně doporučila, tento nosit na veřejnosti, protože by si spočítala, že spoléhat na doma šité a bůhví jak dlouho nošené ústenky je spolehnutí asi jako na volební sliby ANO. Některé pojištovny by si spočítaly, že než aby jejich pojištenci byli bez příjmů na jednotkách intezivní péče, a tak jim nepřinesou nic než náklady, a tak na pořízení respirátoru by přispívaly.
Slušný stát, by jim pak mohl tyto náklady v rámci krizového řízení při pandemii i nějak přispívat.
Ale protože nežijeme v normálním státě, tak od zdravotních pojištoven nebylo slyšt ani slovo a vláda se předhání v efektních, ale bohužel zoufale neefektivních opatřeních.
Takže podpořím staré novinářské rčení, kteřé říká, že pokud je v nadpisu článku otazník odpověď zní ne.
Nežijeme v normální zemi, ale bohužel asi žijeme v normáním státě.