Blíží se výročí srpna. A to nejen toho z roku 1968, zvláště toho, který přišel o rok později. Osmašedesátý, snad až na pár idiotů, nenapadne nikoho ani na chvíli obhajovat.
Byl to prostě akt agrese. Časem se z něj stal akt sovětský, později ruský.
Což si myslím, je velká chyba.
Zpět ale k tomu výročí, tímto úvodem jsem se jen snažil naznačit, že to není výročí mrtvé, nebo zapomenuté. A to zvlášť to letošní kulaté, které je k nám obzvlášť kruté, neboť nám nastavuje zrcadlo, ve kterém stále vidíme jací jsme i po těch 50 letech.
A proč jsem se vymezil proti pojmu sovětská okupace? Inu hlavně proto, že sovětské Rusko nebylo hlavním hybatelem této agrese. Varšavská smlouva totiž neměla, na rozdíl od NATO, při svém rozhodování podmínku jednohlasnosti.
Velmi často se pravda stávalo, že co řeklo sovětské vedení , to prostě platilo, protože vlády jednotlivých států neměly dost vůle se té sovětské vzepřít. Až na několik výjimek. Jednou z nich byla právě invaze do Československa. Návrh na vojenské řešení podalo Bulharsko a nejhlasitějšími zastánci tohoto řešení byli Walter Ubrich, za „To hodné“ Německo a Wladislaw Gomulka z Polska.
Právě tyto malé státy se obávaly rostoucího požadavku na liberalizaci života na naší straně železné opony. Sověti takové obavy moc neměli, jelikož svoji opozici již dávno krvavě potlačili a s jednotlivci si poradit uměli. Sám Brežněv se obával vysokých nákladů na okupaci a poškození již tak špatných mezinárodních vztahů.
Navíc „zarazil“ i dva pokusy o vojenský puč, ke kterým se schylovalo v ČSSR na přelomu let 1967-69. Na nátlak Gomulky, Ulbrichta, Živkova a pohříchu i našich boševiků se tak o invazi rozhodlo a to i přes jasný odpor dvou dalších členu Varšavské smlouvy Albánie a Rumunska. I přesto je ona invaze brána jako ruská. Jakkoliv z ní Rusy nelze vyvinit, nebylo to jen jejich „dělo“. Ostatně třeba o nás se časem bude tvrdit, že jsme národem, který podporovoal EET a podle logiky rusobijců, jím opravdu jsme. Ale srpen 68, není tou hlavní a největší skvrnou v našich dějinách.
Mnohem horší dopady měl až ten následující, v roce 1969.
To už střelbu do lidí nemůžeme házet na „Rusáky“. To do lidí stříleli Čechoslováci, kteří myšlenku socialismu vzali za svou a každý náznak odporu, či jen revolty, nebo kritiky brali za zločin a neváhali za něj trestat a vraždit.
Právě to mě vede k názoru, že srpen 68 nebyl ruskou okupací, ale tu okupaci provedla myšlenka. Idea. Názor.
Rusy, Poláky, Bulhary i Čechoslováky si tato idea vzala jen jako nástroj.
Idea jednoho povoleného názoru, jedné pravdy.
Idea nepřipouštějící kritiku.
Idea ostrakizující své oponenty.
Idea, která nekompromisně odstraňuje jakýkoliv náznak kritiky z veřejného prostoru pomocí cenzury i autocenzury.
Sakra, píši já stále o letech 1968/69? Obávám se, že mě paralela přenesla do současnosti.
Zkuste se zamyslet jak vy se chováte ke kritikům vaší ideje. Jak označujete ty, kteří hlásají něco jiného než si myslíte vy. Ruku na srdce, poslali byste na demonstrace těch se kterými nesouhlasíte policii? Jak čtu některé vaše komentáře, mnozí by se zásahem neváhali ani vteřinu aby nechali zmlátit své oponenty. A je celkem jedno jestli se v tom kometáří píše o bláznivých sluníčkářích, kteří by měli makat a dostat přes hubu vobuchem, nebo naopak o tupých náccích na které nic jiného než silná ruka zase s vobuchem neplatí.
Nechystáte ve svých hlavách také nějaký ten rok 1969?
Nesoudím, jen vás prosím o zamyšlení, než někoho napadnete za jiný názor. To by měl být odkaz srpna 1969. to, že ho nesmíme opakovat! Invazi se těžko ubráníme, ale sami bychom se střílet už neměli, byť nás jiný názor štve.