Dnešní glosa bude sváteční, ne nečekejte ode mě výzvu k účasti v průvodu, jsem šťasttný, že už tam pod obrazy vousatého Čuka a Geka a jejich plešatého masového vraha nemusím být. Ani nebudu nabádat, abyste šli pomatence, kterým se tyto tři zrůdy stále zdají cool nějak trolit.
Nebude sváteční ani proto, že políbím zítra pod květy svou nádhernou ženu a zahaju si golf. A když už bude ten svátek práce budu při tom i trochu pracovat, zatím mi to soudruzi nezakázali, ač pomalu už 200 čtverečných metrů zabírám.
Slavnostní je proto, že se ústavní soud zastal podnikatele, který ve svém podniku chtěl podnikat jak chtěl a může nabízet své služby komu chtěl.
Kvůli tomu jsme před 30 lety vyšli do ulic, aby toto právo měl každý. A pokud má toto právo, pak zcela jistě má právo i nenabízet služby, tomu, komu nechce. Na to se často zapomíná.
Takže ústavní soud podle mě naprosto správně řekl, že ubytovat smím toho, koho ubytovat chci a za svých podmínek. Třeba i za těch, že mi podepíše nějaké politické prohlášení. V tomto případě hoteliér chtěl, aby lidé s ruským pasem podepsali, že odsuzují anexi Krymu. Tím se dobrovolně vzdal segmentu trhu, který tento akt za anexi nepovažuje a ubytuje se jinde a dá tak vydělat podnikateli jinému.
Asi jako by se spousta Čechů raději ubytovala v Gasthausu který po nich nebude chtít podepsat, že odsun Němců byl zločin, než v tom, kde to po nich chtít budou.
Pro mě jako pro libertariána je to naprosto jasné a čisté. Chci službu, někdo mi ji nabídne a navrhne podmínky, za jakých mi ji poskytne. Třeba při bungee jumpingu, po mě bude chtít podepsat, že když mu neřeknu správnou váhu a utrhnu se, nebude vina na něm. Je na mě, zda na takové podmínky přistoupím.
Co mě však velmi přájemně překvapilo bylo to, jak kladně toto rozhodnutí bylo většinou přijato. Ukazuje se, že svoboda na tom u nás není tak zle.
Nebo pokrytectví.
To se ukáže až právě tehdy, když bude muset český zájezd v Mnichově podepsat to od odsunu, nebo když před vstupem do hospody budete muset odsouhlasit, že vám nevadí hosté, kteří tam kouří, případně až hoteliér se srbskými předky bude chtít po občanech USA podepsat prohlášení, že bombardování civilních cílů v Srbsku byla prasárna.
Pak teprve uvěřím, že to se svobodou u nás je lepší, než si myslím. Ale jsem pesimista, a tak mohu být jen příjemně překvapen.