Objevil jsem zajímavý článek. zde. Komu se to nechce číst, tak jistá ředitelka školy dávala učitelkám měsíčně 100 € osobní ohodnocení, ale donutila je půlku ji odevzdat, aby si udržely sociální jistotu zaměstnání. Dostal za to 4 roky natvrdo. To mě přivedlo k základní myšlence toho, co vlastně už je omezení svobody ze strany státu.
Je poměrně prostá.
Zastánci a obhájci tvrdých kroků státu mi často oponují, že stát(případně EU) jsme vlastně my a jen jako občané delegujeme své potřeby na kolektivní orgán. Takže stát má jen taková práva jaká má každý z nás.
Mám právo si najmout někoho aby mi postavil příjezdovou cestu k domu a zaplatit mu za to?
Ano.
Pak tedy s výhradami uznám právo státu, či samosprávy stavět silnice, to jak to dělá je zase jiná pohádka.
Mám právo delegovat starost o ostrahu svého domu na kohokoliv jiného a zaplatit mu?
Jistě.
Pak tedy stát má právo vybírat daně aby můj dům a život chránil.
Mám ale právo sousedovi říkat co by se mělo jeho dítě učit? co by měl on jíst, pít, nebo co říkat?
Zcela jistě ne!
Proto ani stát by neměl nic takového dělat.
Mám právo tomu samému sousedovu nařídit jak se zabezpečit na stáří, nebo pro případ nemoci?
Také ne, takže ani tohle by stát nemel pro souseda zařizovat, jen proto, že já si myslím, že je to blb, který neví jak zacházet s penězi.
Na druhou stranu mám právo delegovat starost o mé stáří na kohokoliv jiného, třeba i na stát.
Takže problém je v tom, že stát si mnoho věcí uzurpuje násilím a já musím jeho služeb využít i proto, že ten soused, kterého považuji za blba, má stejný hlas jako já a může mi tedy nařídit, že si na důchod musím „šetřit“ u státu, ačkoliv od něj dostanu nepoměrně méně, než bych dostal kdybych si šetřil sám.
Proto ta ředitelka dostala 4 roky. Pokud by školu vlastnila a řekla učitelkám, že dostanou 50 € ze školného a jestli nechtějí mohou si hledat jinou práci Nebylo by co řešit, ale takto má stát víceméně monopol na mnoho činností a buď je nemožné využít jiné služby, nebo je to velmi drahé. Protože kromě služby, kterou chcete a jste s ní spokojeni, jsme nuceni platit i služby, o které zájem nemáme a nevyužíváme je.
Proto stát trestá lidi, kteří se chovají jako on.
Schválně, zkuste zajít za sousedem, že se mu za půlku platu postaráte o vzdělání dětí, lékařskou péči a jeho důchod a on si nebude smět vybrat jak se o to postaráte, a vyhrožujte mu, že když vám ty prachy nedá, zavřete ho u sebe ve sklepě a i ta to vám bude muset platit. jak dlouho vás to stát nechá dělat?
Zamysleme se nad tím, na co všechno stát opravdu potřebujeme
