Nedávno jsem byl požádán, abych podepsal petici za podporu hejtmana Půty.
Asi jsem si nadělal pár dalších, minimálně nepřejících lidí, ale zdravý rozum mi velel nepodepisovat.
Velmi nerad hodnotím a mluvím o věcech, ke kterým nemám dost informací.
A to je i tento případ. Objevilo se podezření z převzetí úplatku. Jen velmi málo lidí ví, jak to doopravdy bylo.
I proto máme policii, aby nashromáždila důkazy a soudy aby tyto důkazy vyhodnotily a podle nich rozhodly.
Nemyslím, že je lepší cesty. Volání po lidové spravedlnosti nikdy nepřineslo nic dobrého, ať se již podepisují petice „psům psí smrt“ nebo naopak zachraňte hodné kluky.
V historii jistě najdeme spoustu příkladů, kdy veřejné mínění stálo na přesně opačné straně barikády, než se nakonec ukázalo, kde byla pravda.
Tento příklad však ukázal rizika jevu, se kterým se potýkáme již velmi dlouho. Postupnému zvyšování závislosti na dotacích.
Docházelo k ní pozvolna, ale po vstupu do EU jsme se do závislosti propadli téměř uplně.
Stačí projet dotační tituly jednotlivých programů a najdete spoustu naprosto zbytných a zbytečných dotací. Ve velké míře tyto směřují i do sektorů ve kterých funguje i komerční konkurence. Jsou to ty různé opravy hotelů, hospod, výstavby golfových hřišť apod.
Dotace jsou ve své podstatě nejen nespravedlivé ale v konečném důsledku i velmi nebezpečné.
Všichni jistě známe případ Bolka Polívky a jeho megalomanské výstavby wellness a hotelu v malé vísce u Brna. Zadáním do vyhledávače vám v této vísce vyjedou tři ubytovací provozovny. Jednou z nich je i ona farma (respektive byla) Jak přijdou majitelé dvou dalších penzionů v Olšanech k tomu, že i z jejich daní dostane jejich konkurence prostředky na stavbu nového vylepšení jeho podniku. Jak dlouho asi i oba dohromady musí provozovat své penziony aby mohli podobnou sumu investovat? To je k té nespravedlnosti.
Snadné peníze z dotací, však svádějí k mnohem nebezpečnějšímu jevu, než je v očích mnoha lidí „pouhá“ nespravedlnost a nerovnost.
Svádějí k nezodpovědným investicím. Třeba k tomu, že se v obci s pěti sty obyvateli postaví hotel s wellnes a rádobyluxusní kuchyní. Součástí podobných dotací bývá podmínka, že po určitou dobu musíte zaměstnat určitý počet lidí.
Viděl jsem pořad Z. Pohlreicha z tohoto hotelu a tolik manažerů a provozních snad nemá ani pražský Hilton.
Tím stoupají náklady na takto vybudované provozy, které by jinak v podobném prostředí nevznikly. Toto se mimo jiné stalo osudným i tomuto herci.
Velmi podobný je i projekt, který vedl až k obvinění hejtmana Půty.
Jistá skupina lidí se rozhodla, že vidí budoucnost ve využití geotermální energie a rozhodla se, že postaví informační a poradenské centrum.
Jako místo, kde by to bylo nejlepší, si vybrala zchátralý kostel s. Máří Magdaleny. Až potud není tomuto plánu co vytknout.
Bohužel díky dotacím tato skupina nešla cestou „normální“ firmy a nezačala toto centrum provozovat v méně nákladných prostorách a postupem času, jak by se ukazovala výhoda tohoto způsobu získávání energie, by rostli a rostli až by jako společenský přínos opravili tento kostel a v něm provozovali svou činnost.
Ale protože je tu možnost hrábnout si do hromádky peněz, kterou hromadí všichni občané i firmy a to třeba i ty, které by činnost takového spolku poškozovala, nemusí taková firma soutěžit v konkurenci jiných a postaví si sídlo za peníze nás všech, ať se již do budoucna ukáže jako životaschopné nebo ne.
A protože o těchto penězích rozhodují politici, není možné, aby na nich neulpěl ani stín podezření, z toho, že třeba zrovna tuto firmu neupřednostnili před jinou, která měla podobný nápad.
Toto riziko je natolik obrovské, že by bylo dobré se zamyslet nad tím, kolik peněz se takto v naší zemi rozdělí.
V současné době se procento peněz rozdělovaných politiky blíží 50 % HDP.
Tedy o téměř každé druhé koruně, kterou si vyděláte, nerozhodujete vy, ale právě nějaký politik nebo úředník.
Velká část veřejných a dodnes obdivovaných staveb vznikala v době do 2. světové války. Kdy toto procento bylo mezi 10 a 20 procenty.
Právě proto firmám i lidem zbývalo dost peněz na to, aby se podobné stavby stavěly.
V Liberci to byl třeba sirotčinec, lázně, i na divadlo přispěla tehdejší spořitelna nemalou částkou.
O penězích tedy převážně rozhodovali ti, kteří je vydělali.
A nemusely to být jen velké a bohaté firmy. Dodnes stojí areál starých pekáren. Ty vznikly tak, že v době, kdy pro chudé bylo drahé pečivo, si tito založili družstvo a opět za své si postavili pekárny a měli tak pečivo levnější.
Nepotřebovali na to ani dotace ani úřad, který by cenu pečiva určoval. Všichni Liberečáci jistě znají trosky sáňkařské dráhy na Ještědu. Ta vznikla, světe div se, také ne z peněž města, či státu ale z peněz spolku, který byl za tímto účelem založen a dokonce zorganizoval i mistrovství Evropy na této dráze. Porovnejte s tím jak dopadlo později podobné mistrovství v Liberci.
Kateřině Neumannové již v Liberci nikdo neodpáře podezření, že „na tom něco trhla“ i kdyby tomu tak nakrásně nebylo.
Zrovna tak bude nad hejtmanem viset tento stín, ať již to pravda je, nebo ne a ať k tomuto obvinění dal podnět kdokoliv a z jakýchkoliv důvodů.
Opravdu politikům věříte natolik, že jim svěříte polovinu vámi vydělaných peněz?
Pak jim je posílejte rovnou a nemusíte podepisovat žádné petice.
Kolik podpisů by tato petice měla pokud by se za důvěru v hejtmana měla složit dejme tomu tisícikoruna? Když jsem na ní koukal naposledy, měla asi 700 podpisů. To je skoro ¾ milionu.
Pošlete tyto peníze na výborného advokáta nebo soukromého detektiva aby tato obvinění vyvrátil.
Jinak je tento podpis jen prázdným gestem, podobně jako je nyní módní knír prázdné gesto pokud není spojen s finančním darem.
Pevně doufám, že toto obvinění se nezakládá na pravdě a prokáže se, že rozhodování o veřejných penězích na kraji je čisté, transparentní.
Ale do budoucna je prostě nutné toto změnit a vrátit peníze těm, kteří je vydělávají.
Co když příště volby nevyhraje důvěryhodný Půta, ale nějaký arcizloduch a zloděj?
A že toto riziko hrozí, nám ukázala jak dávná, tak i poměrně nedávná historie.
Zamysleme se tedy nad tím, zda natolik důvěřujeme politikům a úředníkům, že jim dáváme polovinu našich peněz.
Já osobně nikoliv a není to věci toho, jestli věřím tomu konkrétnímu politikovi.
Prostě systém, kdy vezmeme lidem půlku peněž a za ně postavíme něco, co považujeme za dobré a zbylé peníze ještě uděláme kampaň, aby to za dobré považovalo co nejvíc lidí, za rozumný nepovažuji.
Tedy nepodepíšu tu petici, protože nevěřím hejtmanovi.
Ne proto, že jde o pana Půtu, nepodepsal bych ji, aby kdyby tam byl můj největší kamarád.
I tehdy bych požadoval důkladné prošetření tohoto podezření a tvrdé tresty pokud se prokáže a neméně tvrdé tresty těm, kdo toto obvinění zkonstruovali, pokud se nevina prokáže.