Jsem členem zahrádkářského svazu v jedné kolonii za městem.
Léta si na své zahradě pěstuji ředkvičky, okurky a sem tam nějakou tu kytku. Občas jsem si se sousedem vyměnil část úrody nebo k němu zašel na skleničku na revanš.
Do vedení svazu ani kolonie jsem se nikdy nemíchal, platil dohodnuté částky na opravy společného plotu, ostrahu naší kolonie a jiné společné výdaje.
Před časem se ve výboru usadila skupinka lidí, kteří začali jednotlivé zahrádkáře přesvědčovat, že je zbytečné aby každý pěstoval kedlubny, všichni víme, že nejlíp rostou místopředsedovi, tak si odhlasovali, že předsedovi na předělání zahrádky na pěstování kedluben přispějeme všichni ze společné kasy a on nám je pak přenechá, za výhodnější cenu.
Už tehdy jsem říkal, že je to kravina, proč mám přispívat na kedlubny, které nemám rád, ale umlčeli mě, že jsem škarohlíd a nechápu moderní pojetí zahrádkaření. Tak dostávám ročně bedýnku kedluben. Je pravda, že za ně zaplatím méně než v obchodě, ale k čemu mi to je, když je nejím.
Místopředseda, za peníze od svazu postupně koupil i okolní zahrádky aby mohl pěstovat ještě víc kedluben a dostávat víc ze společné kasy a stal se předsedou. Postupně se přidávali další zahradníci protože chtěli na různé druhy zeleniny také brát příspěvky, takže postupně byly takto hrazeny i ředkvičky, okurky a gerbery.
Okolní kolonie když viděly, že namísto pěstování pro sebe nebo na výměnu se sousedy se dá pěstovat i za peníze, začaly žádat o přijetí do našeho svazu.
Předseda s ostatními členy výboru(kupodivu to byli všichni, kteří dostávali příspěvky), sestavili kritéria, za kterých okolní kolonie mohou vstoupit do našeho svazu a kdo může vstoupit i na naše zahrádky. Ne každá kolonie má podle nich tak dobré zahrádkáře, aby byli vítáni.
Časem předsedova žena vyšila vlajku kde byly v kruhu kedlubny a jako hymnu svazu zvolila předsedovu oblíbenou písničku, ve které poměrně slavný skladatel zpívá o tom jak je dobré mít koníčka a makat na zahrádce.
Poté co si usmysleli, že už nebude mít každý člen kolonie stejnou váhu hlasu, že za každou vypěstovanou kedlubnu má člen o hlas víc, a že každý musí mít na chatce vlajku s kedlubnama, hnojivo i sazenice se už musí kupovat jen od firmy, kterou vlastní předsedův synovec, jsem se rozhodl, že zkusím kandidovat do výboru abych podobné nesmysly zkusil brzdit.
Kupodivu se mi to povedlo a dokonce jsme s podobnými kverulanty založili i klub „normálních zahrádkářů“ Na prvním zasedání výboru když zazněly první tóny Sousedovic Pepíčka jsem se otočil zády aby nebylo vidět jak otáčím oči v sloup, přestože proti písničce samotné nic nemám.
Od té doby mi už 3× vytrhali ředkvičky, na chatku nastříkali nápis BARBAR a ani se mi tu nechce psát co jsem našel mezi pivoňkami.
Zajímavé, že všichni kritici mlčky přešli návrh na to, že by měla vzniknout komise, která by chodila hodnotit jaké kdo pěstuje plodiny a jestli potají v pařníku nemá kedlubny, ty předsedovy už jsou totiž dražší než v obchodě a jsou pěkně hnusný jak na těch záhonech nepěstuje nic jiného A všichni neustále řeší jakou neúctu jsem projevil celému svazu spojených kolonií a té naší zvlášť!