Nedávno mě v novinách mile překvapila zpráva, že se město rozhodlo, znovu zprůjezdnit Revoluční ulici. Tamní obchodníci si již dlouho stěžovali na klesající tržby, a nutnost objíždět půl města a zasekat kruhový objezd pokaždé když se někdo rozhodl zajet na Papírové náměstí, také asi není ideální.
o to nepříjemněji mě překvapilo typicky úřednické a zbabělé rozhodnutí minulý týden :
http://liberec.idnes.cz/z-revolucni-ulice-v-liberci-je-pesi-zona-fc9-/liberec-zpravy.aspx?c=A140704_144927_liberec-zpravy_tm
Dlouhá léta je slyšet pokřik různých skupin o tom jak je třeba vrátit město lidem.
Takže se za veliké peníze ruší jízdní pruhy, nakupují lavičky, květináče vytvářejí se cyklopruhy odnikud jinam a jinak se ztěžuje příjezd aut do města. Moment!! Napsal jsem aut?? Tím jsem se dopustil stejného logického nesmyslu jato ti, kteří brání město před auty. Všimli jste si někdy jak se auta pohybují? V drtivé většině případů, za volantem sedí člověk. A ten se pravděpodobně chce někam dostat, málokdo si jen tak z plezíru pojede počkat do řady aut leckdy sahající až k Šaldovu náměstí.
Titíž lidé. kteří si dali za cíl vyklidit města od aut, ale na druhou stranu stejně zapáleně horují proti velkým „chrámům“ konzumu, tedy super, hyper, mega a jiným marketům, s tím, že tyto likvidují malé obchodníky v centrech.
Možná si vzali příklad z historických bojovníků proti stavění železničních tratí, kteří argumentovali dost podobně – počty mrtvých, smrad a kouř, krach formanů a povozníků apod.
Tehdy ani dnes, tito bojovníci nepochopili změnu chování lidí. Tehdy lidé už nechtěli do města jen koňmo 2 dny, ale po železnici pár hodin, formani se museli přeorientovat na cesty od nádraží po městech a okolí a již ne mezi městy.
Dnes už nemají doma služku, nebo manželku celý den, tehdy nebyl problém v rámci jedné ulice nakoupit vše potřebné pro vaření ten den. A tak každé ráno ženy vyrážely a nákupy čerstvých potravin a i jiné zboží se dodávalo na bázi denního zásobování. S příchodem chladniček a zapojení žen do práce se změnilo i chování lidí, už nekupovali denně 2 řízky a půl kila brambor, ale jednou týdně zašli nakoupit do obchodu zásoby. Tím vznikla potřeba větších obchodů a s rozmachem automobilismu potřeba širších ulic a větších parkovacích ploch.
Tedy co tito bojovníci přinášejí malým obchodníkům? Zákazem vjezdu k obchodu, přímo ženou zákazníky do hypermarketu, který většinou nabízí pohodlný příjezd i parkování.
Opět se ukazuje jak je cesta skrze zákazy a regulace neplodná a většinou kontraproduktivní!
Město má být v první řadě živé, to znamená ze v něm musi kvést obchod. Kvůli tomu mimo jiné také kdysi města vznikala, jako „servis“ pro obchodníky.
Samotný Liberec vznikl právě jako osada pro ochodníky na jejich cestě do Lužice. Jak dlouho by asi tato osada vydržela, pokud by do ní byl zakázán vjezd povozů a páchnoucích koní?
Města vystavěli obchodníci, vše ostatní se pak teprve za nimi stěhovalo, hospodští, muzikanti, herci a jiné služby, k jejich a ochraně ještě později přišla alternativa k policii, úředníci apod.
Neobracejme chod dějin a uvědomme si, kdo města vybudoval a vystavěl.
Každý jistě zná jmena jako Liebig, Baťa, Emil Škoda, Kolben, nebo Daněk. Po nich všech neco zůstalo. Nepřekážejme obchodníkům v jejich práci!
