Posledních několik let, mnoho stran přichází s dalším prvkem demokratického procesu, který by měl posílit vliv občanů na rozhodovaní, tedy s referendy. Na druhou stranu ale také vidíme jak někrerá referenda jsou předmětem svárů až hysterie. To podle toho jak takové referendum dopadne, případně kdo ho vyhlásí a provede, přesně v duchu Karla Havlíčka Borovského
„Za pravdu je různá sazba, jednou pomník, jindy vazba. Kdo ji řekne dřív než včas, tomu pravda zláme vaz!“

Referendum je výborná věc. Ale! Musí to být jiné referendum než jakých jsme poslední dobou svědky. To jsou takzvaná „sovětská referneda“, ve kterých si politik nechá veřejností buď krýt záda pro nějaké rozhodnutí, nebo naopak  hledá klacek na jiného politika.
Tedy dá se vágní otázka na kterou je asi tak tisíc možných odpovědí a dlouho dobu se pak dá říkat, že to „lidi“ chtěli, případně těm lidem nadávat, že se nechali oblbnout propagandou a volili špatně.
Tato referenda, jak to o Brexitu, o našem vstupu do EU, o Krymu, z obecních třeba o prodeji letiště atd.,  jsou zářnými příklady jak referendum ne! I v pravlasti současných referend ve Švýcarsku je takových jako šafránu.
Zkusím malý příklad jak by tkaová referenda vypadala v rodině(promintě mi  mé zpátečníctví, ale budu uvažovat „tradiční rodinu“ mamka taťka a dvě děti)
Taťka už několik měsíců brblá, že auto stojí za prd, stašně žere, nemlže si dát ani pivko jak furt musí řídit a tak se jednoho dne rozhodne, že dá v rodině hlasovat. Otázka je jasná – Prodat auto ANO/NE.
Dětem za utžené peníze slíbí nové mobily, mamce krásnou romatickou dovolenou, pocohpitelně letadlem, nebo vlakem. Námitky synka, že za chvíli by moh řídít i on utne pohlavkem, dcerce je to jedno a maminka ho má prostě ráda tak je s ním. Referendum tedy dopadne následovně Pro odpověď ANO hlasovalo 66 % procent zúčatněných voličů(mamka s taťkou), proti bylo 33 % (synek)
volební účast byla krásných 66 % (dcera zrovna randila) procent, a tak je referndum platné .

Pozdeji se ukázalo, že tatínek přibližně v době kdy začal remcat, prohrál v hospodě značnou sumu v kartách a tak auto musel prodat za pár šupů sousedovi karbaníkovi, který ho v tech kartách obral. Co Tatka utržil musel zaplatit na ekologiké dani a na dluh v hospodě.
Takže na mobily ani na dovolenou bohužel nezbylo. Ale díky jasnému výsledku referendanení šance taťkovi cokoliv vyčítat. Mohli jste se jasně vyjádřit a buď jste byli pro a bylo vás dost, nebo jste na to kašlali tak se nedivte a kdoví kdo tomu klukovi nakecal kraviny, že by se auto pradat nemělo, je z těch řečí jen zmatenej a nemá cenu se jeho argumenty zabývat.

Tak takhle vypadjí refernda, která nedávno proběhla, případně taková, která plánují některéí naše strany.
Jaké referendum bych viděl v našem právním řádu já? Jsou v podstatě dvě a to skoro stejná. Mandatorní a tzv. lidové veto.
V obou se ale hlasuje už z principu ne o vágní otázce prodat auto ano/ne o jasných otázkách.
Vraťme se tedy k naší rodině, do doby než se rozpadla po nepovedém prodeji auta. Mandatorní referendum by znamenalo, že se rodina už kdysi dohodla, že o větších prodejích/nákupech se bude hlasovat vždy  než k takové akci dojde.
Takže otec by se dohodl se sousedem, že mu auto prodá za 15 tisíc, z toho je jasné, že ani mobily ani telfony nebudou, protože jen ekologická daň je 10 tisíc. Takže taťka musí podle dohody takový prodej dát hlasovat.  Pak je jasné, že mu moc slibů na zvrácení názoru nezbývá a karty(které to vlastně všechno způsobily) jsou na stole. Ve hřej je furt jen ta facka synkovi, ta platí pořád, vizte Katalánsko.
pak volič jasně ví o čem hlasuje a jaké budou dopady.
Lidové veto, je vastně to samé, jen nenastává vždy a povinně ale jen když se najde dost voličů, kterým se planovaný prodej auta za těchto podmínek nezdá, pak mají mít právo nechat hlasovat o tomto konkrétním prodeji.

Při takových referendech odpadají podezření na manipulaci veřejným míněním, velmi těžko se laboruje s předmětem refernda, protže ač odpověď je pořád ano/ne odpovídá na přímo konkrétní věc.
A to je možná důvod, proč taková refernda málokdo z politiků i jejich voličů chce. Jsou příliš konkrétní a nedají se moc ovlivňovat.