Nedávno jsem se bavil s člověkem, který je špička ve svém oboru, ale (a možná právě proto) se o poliku nezajímá takřka vůbec.
Začali jsme golfem a novými pravidly a řeč se tedy zákonitě stočilo na Skotsko. Zeptal se mě na otázku, na kterou jsem neuměl moc dobře odpovědět.
Zněla – Co ti Skoti vlastně chtějí? Chtějí s odtrhnout od Británie a zůstat v EU, nebo odejít i z EU?
V tu chvíli mi došla ta nesmyslnost oné jednotící stádní myšlenky. Jsi Skot? Tak jsi vlastně proti Brexitu!! V novinách to psali a premiérka je taky proti! Psali to v novinách. Podle této logiky jsme v čechách všichni pro EET, nevadí nám komunisti a míříme do Ruska a Číny, protože to je často v novinách a říká to  premíér a prezident.
Snad jsem mu vysvětlil, že ve Skotsku, stejně jako u nás se najde mnoho názorových proudů jak na nezávislost, tak na brexit. Najdeme Skoty, kteří nechtejí ani Westminster, ani Brusel, stejně jako ty, kterým naopak ani jedno nevadí a pochopitelně všechny variace i permutace těchto možností. Z toho pak vyvstala otázka co mají lidé proti unii. A opět jsem musel odvětit, že mohu odpovědět jen za sebe co na ní vadí mně.

Když jsem se tedy zamyslel našel jsem jeden velmi zásadní důvod. Ne, nejsou to zákazy pomazánkového másla a jiné regulace, které otravují život. To by dokázali vymyslet i politici u nás. Blbů v politice na to máme taky dost. Dokonce mi ani tolik nevadí to, že se EU snaží o jednotnou zahraniční politiku a přitom se naprosto jednoznačně straní například palestině a izraelské výrobky jsou povinně označovány. Zatím tedy jen výrobky. Nevadí mi už vůbec snaha o armádu EU, to je proste žert z kategorie nekonečného příběhu. Ti dokonalí evropští politici se o ni snaží již od roku 1948, kdy kvůli tomu založili západoevropskou unii a dodnes nemají ani štáb.
Nechápejte mě špatně, všechno tohle mi ve skutečnosti vadí velmi, ale v porovnání s tím hlavním to jsou víceméně podružnosti, které otravují život a doslova likvidují ekonomiku v Evropě.
A to je právě ten problém – v Evropě.
Pokud by své socialistické výmysly ti bývalí studenti škol KGB, Sovětským svazem placení „protiváleční“ aktivisté a členové ústředních výborů komunistických stran své choré plány spřádali ve svých zemích, bylo by to sice taky smutné, ale jejich sousedé by mohli klidně žít podle svého, a poté co by snad voliči poznali, co je to za komunsitickou sebranku by se jejich země mohly vrátit k normálnímu životu. Ale to je právě v mých očích ten největší problém Unie po Lisabonu.
To,  že své experimenty nečiní na, dejme domu desítkách milonech lidí v tom kterém státě, ale direktivně aplikuje své „myšlení“ dnes již na půl miliardy lidí žijících v zemích EU. Takže dopady jejich nesmyslů jsou drtivé, třeba  přimíchávání biosložky, o které se sice už ví, že to je nejen nesmysl, ale navíc pro životní prostředí nebezpečmý nesmysl. V normálním světě, by takto zmagořil jeden stát, bylo by porovnání s okolím a mohl se podobný nesmysl korigovat poměrně snadno. Ne tak v unii, kde i kritika je brána jako jashný znak příznivectví Putina.

Jeden z našich politiků je znám názorem, že stát se má řídit jako firma, půjčím si tedy toto přirovnání. Snad dopadnu lépe než jiný politik, který si vybral srovnání mnohem třskavější.
Tedy i firma dopadne špatně, pokud se rozroste více než je zdrávo, a navíc si zvolí systém řízení, kde o všem ve firmě rozhoduje několik lidí a direktivně řídí nejen centrálu, ale i všechny filiálky a dceřinné firmy. Co vyhovuje strojírenské pobočce, nemusí úplně sedět firmě, která má v koncernu na starosti IT, nebo právní služby. Pokud přesto tito manažeři budou trvat na svých, od stolu vymyšlených direktivách, dopadne firma jak? No zkrachuje, Kefalín. V lepším případě jen ustrne.
Pokud je to jedna firma z mnoha, nijak zvlášť to ani neotřese okolím. Ale z vlastní nedávné historie víme jak dopadly nejen podniky, když byly centrálně řízeny a plánovány.
A přesně to samé dělá unie.  Snaží se centrálně rídit a plánovat jakýkoliv aspekt nejen ekonomiky ale i bežného života a to na ohromném území a strašlivé spoustě lidí a to více méně bez jakékoliv možnosti opravy, veta, nebo rušení nařízení, jak je bežné ve vyspělých zemích, kde jsou takové systémy poměrně bežné a účinné.
Vzpomeňmě hysterii při zvolení Trumpa, kdy se čekalo pomalu vytvoření koncetračního tábora amerika. Ale tam mají senát, soudy a jiné systémy, které zabrání i šílenci nějak extémně ovlivnit systém.
Má takové mechanismy i EU? Jak by EU dopadla, kdyby vyhrál, ne Trump, který jistě má své mouchy, ale víceméně stále civilizované chování, ale někdo horší?
Jak dopadne EU pokud vyhrají lidi, které tam opavdu chceme málokdo? Nechci vyvolávat ducha Hitlera, tak použiji třeba Stalina, jak snadné by to nyní měl i bez revoluce, pokud by jehou stranou obszazený parlament ho schválil jako předsedu komise?
Že to není možné a komunisté jsou jen strašákem u nás, když potřebujeme zaútočit na premiéra?
Pak si položme otázku, proč vadí čeští komunisté podporující vládu, ale spoustě lidem už nevadí  Federica Mogherini? Ta, Která se svým členstvím u komunistů nejen netají ale aktivně hlásá komunistické myšlenky? A to je člověk, který řídí zahraniční politiku EU!! Tedy tím i tu  naší. Můžeme se zbláznit z toho, že náš prezident jede do Číny nebo Ruska, ale nevadí nám, že nejvyšší přestavitel EU odhaluje sochu, kterou darovala komunistická strana Číny a to sochu Marxe.
Chápu, že na komunistickou hrozbu jsme už zapomněli a tak to pro mnoho lidí není takový vykřičník, jako třeba pro mě.
Ale zamyslete se nad tím koho byste v čele EU fakt nechtěli a co vše by mohl z moci, kterou EU má, a ještě ji přijde malá a malý napolenoek volá ještě po větší. Nevím, kdo je pro zastánce EU největší hrozbou Le Pen? Okamura? AfD? To je nakonec v celku jedno, co jedno není, že pokud vyhrají dostanou 28 států a půl miliardy lidí jako na stříbrném podnose.
A systém, který je závislý na kvalitě lidí, kteří ho ovládají je systém špatný.
Je to podobně nebezpečné jako spoléhat v jaderné elektrárně na obsluhu, že neudělá chybu a vždy na 100 % bude dělat co má, protže ten co tam byl dosud to dělal a bylo to v pohodě, tak není třeba utrácet za nejaké zabezpečení.
Takže za mě Evropa spolupracujích států, ne politicky a hospodářský monolit.  Ten zákonitě dopadne špatně a já doufám, že se rozpadne dříve než se najde někdo opravdu nebezpečný a místo energetických štítků na domy bude lepit šítky na lidi a těch ze špatným štítkem se zbavovat. A to riziko tu je a nezmizí jen proto, že se budeme tvářit, že „tihle“ přece nikdy nemohou výhrát volby.
Mohou