Tygři vyhráli! Dali mi tím krásný dárek k narozeninám, kromě krásných dárků, které jsme dostal od mé krásné ženy.
Nebýt zpravodajství mohl to být krásný den. ale tolik krásy vy snad nebylo ani zdravé a nevýt ošklivosti, nepoznali bychom krásu.
Takže co hýbalo zpavodajstvím?
Piráti se rozhodli vyřešit bytový problém Prahy podobně jako jejich vzory v 50. letech.  Když tehdy byl nedostatek potravin na trhu, našel se nepřítel. Byli to tehdy sedláci, kterým se už nedařilo plnit stále rostoucí povinné dodávky. Takže první krok bylo zvýšit dodávky alepsoň těm, o kterých si komunsté mysleli, že mají těch polností nějak mnoho a na některých pozemcích prostě nehospodaří tak jak by si piráti- pardon komunisté přestavovali. tak začala velká kampaň, kdy se ze sedláků stali kulaci a nepřátelé plynulého zásobování potravinami.
To, že stát díky odsunu Němců a Benešovým dekretům disponoval větší výměěrou než oni kulaci, tehdy nikoho nezajímalo, protože na to, aby na zabavených polnostech bolševik hospodařil  stejně neměl prachy.
Po vyšších odvodech nakonec přišla kolektivizace, a my starší si pamatujeme,  jak se tehdy po ní pulty prohýbaly rúznorodým potrevinářským zbožím.
Těch druhů chleba, jogurtů, přehršel zeleniny a ovoce, masa jste si mohli vybrat kolik hrdlo ráčilo, játra, svíčkovou, roštenou, panenku no prostě ráj na zemi. Tedy někteří si to tak opravdu pamatují.
Takže piráti, přesně podle svého volebního programu zahajují kampaň, kdy se z majitelů bytů stávají spekulanti a nepřátelé bytové výstavby. Stejně jako tehdy blahosklonně přeskočí fakt, že sama praha dipsonuje 1 900 byty, které mohou využít buď pro preferované profese, nebo soiciální případy.
Zase na to nemají prachy a tak je lepší je vzít kulakům, tedy spekulantům.
Je to bolševické?
Ano, i  přes blábol o anonymným sběru dat přes elektroměry. Jen málo věcí je totiž  méně anonymní, než elektroměr.
Je to překvapení?
Jak pro koho, kdo viděl partu mladých báječných lidí, kteří prinesou svobodu a otevřenost možná ano.
Kdo si však dal tu práci a přečetl si jejich volební program do sněmovny dále než za výkřik „Pusťte nás na ně“, nemůže být překvapen vůbec. Přesně toto řešení tam je pregnantně vyjádřeno.
Ale kdo by četl programy že? Takže pokud jste v době, kdy cena bytů byla nízká koupili třeba svým dětem byt a teď čekáte až vyrostou, zaplatíte zatím vyšší daň, a časem vám pravdepodobně přidelí nájemníka a jistě se dočkáte i vyvlastnění ve veřejném zájmu.
Ale demokracie prostě takto funguje, nemajetných je více, a tak mají chuť na majetek těch bohatších, ne bohatých, na ty si netroufnou. Ale máme zřízení, kde se o vašem majetku smí hlasovat, tak se není co divit. Za pojem veřejný zájem se totiž schová cokoliv. Od silnice k továrně, kterou spoluvlastní politik, přes byty pro ty, kteří přesvědčí politika o tom, že na byt zdarma mají právo, až třeba po kontrolu toho co se smíte dočíst na internetu. Teď to některým vyhovuje, ale demokracie je potvůrka vrtošivá, za pár let může vyhrát volby někdo, kdo půjde po vašem majetku, po vašich oblíbených zdrojích informací a vám zbydou oči pro pláč.
Proto, ač jsem za to  často kritizován, budu v případech, kdy je demokracie ve sporu se svobodou, stát vždy na straně svobody.