Je mi divné proč se tolik lidí i politiků diví, že téměř nikdo nechce povinnou vojnu(tedy chtějí ji převážně jen ti, kterých se netýká).
Často operují Švýcarskem, kde povinná je a mnoho lidí s hrdostí každoročně nastupuje.
Podle mne je to dost způsobené i tím, jak je nám od listopadu prezentován stát a jeho úloha.
 
Na rozdíl od první republiky, nebo i poválečných let, jsem téměř nikdy nezaslechl, že stát je především společenství občanů, tedy že je „jejich“ a že někdy stojí dost krve mít „vlastní“ stát.
 
Místo toho sledujeme přehlídku prohlášení, jak stát zařídí to, či ono.
Jak stát bojuje proti tomu, či onomu.
Díky NATO, že jsme v bezpečí jako nikdy před tím.
 
Neustále se občanům předhazuje jak jsou neschopní se o sebe postarat a předepisuje se jim jak mají krmit děti, co a kde smí kouřit, nebo pít.
Osobní zodpovědnost? Ale jděte! Vydáme zákon!
Něco si zajistit sám? (škola, zdraví, úspory na důchod) Ale no tak tupý občánku, co by ses o takové podružnosti staral! Ještě by sis našetřil málo a před tím tě ochrání povinný důchodový systém – nestarej se!
 
A tak se lidé nestarají, nejsou k tomu motivování, naopak.
Pak se páni ministři nesmíte divit!
Takový Švýcar má co bránit. tradici přímé demokracie, nízké daně a celkově dost unikátní systém své země.
Jaká změna nastane při případné okupaci naší země?
Místo českého(slovenského) ministra bude téměř identické zákony vydávat jiný.
Za to bude chtít život položit málokdo. Dokud nebudeme státem sebevědomých a hrdých občanů, bude ochota ho bránit limitně blízká nule. Ale toho nedosáhneme tím, že budeme občany na každém kroku kontrolovat, buzerovat a vychovávat! Ovce se samy neubrání a tento stát si ovce chová.
Pokud budou mít ale pocit, že mají co ztratit, budou i rádi sloužit v armádě, nebo alespoň mnohem dobrovolněji a tím lépe.