Poštěstilo se mi, zúčastnit se přenosu pořadu Máte slovo na ČT.
Jednalo o imigrační krizi, a jestli je ohrožením pro Evropu. Dalo se čekat téměř cokoliv, a mezi diváky se uzavíraly sázky, kdo první vytáhne Hitlera a ukáže uřezané hlavy nebohých křesťanů. Obojí se povedlo velmi brzy, ale na druhé straně „barikády“ než se obecně čekalo.
Dva ohromné zločiny proti diskusi měli na svědomí mlady dynamický poslanec Polčák, který začal ukazovat znetvořená těla obětí války, a tím se pokusil hned zkraje implantovat všem vinu za jejich utrpení.
Jsem moc rád, že z druhé strany nikdo nevytáhl fotografie zvěrstev islamistických radikálů.
Takovéto citové vydírání považuji za velké svinstvo a tak vypouštím od takových lidí další argumenty, protože se sami diskvalifikovali ze slušné diskuse.
Na internetu najdu tisíce fotografií, které dokáží v podstatě cokoliv, že Masaryk byl vrah dělníků, nebo Hitler že naopak miloval pejsky a děti, jistě příkladů vymyslíte dost každý sám.
Dalším spíše úsměvným argumentačním faulem byl pokus mladého komunisty z publika, kdy chtěl nemorálnost ukázat na výši poslaneckého platu, který pobírá pan Mach. V tu chvíli se mi vybavila památná scénka s Miloušem Jakešem a Haničkou hodnou holkou.
Jen pro mladého soudruha bych rád řekl, že nachlup stejný plat bere i jeho ideový spojenec poslanec Polčák a nebýt nesmyslné 5% hranice, bral by ho i Ivan Bartoš. Tímto tedy zmíněné dva pány budu nadále ignorovat, sami se vyřadili ze slušné diskuse.
Snad jen panu Polčákovi bych vzkázal, že ženevské úmluvy se týkají účastníků ozbrojených konfliktů a ta čtvrtá z nich, kterou měl asi na mysli, se zabývá civilním obyvatelstvem a povinností právě bojujících stran k nim.
Ani ČR ani EU, či NATO není v těchto konfliktech válčící stranou.
Ta úmluva, kterou asi měl na mysli, je ta Dublinská, kde řeší udělování azylu.
Ale ženevské konvence to zní o mnoho vznešeněji a kdo s nimi nesouhlasí je postaven na roveň Hitlera a Stalina.
Tolik tedy k argumentačním faulům, bylo jich více, na obou stranách, ale tyto dva byly natolik závažné, že nadále nehodlám brát vážně ani jednoho z jejich nositelů.
Dále v pořadu zaznělo, že stát, potažmo EU mají povinnost pomoci všem trpícím lidem na celém světě. Tady asi bude nutné zamyslet se nad tím, co to stát je a kdo mu tyto povinnosti a práva ukládá a předává.
Osobně jsem přesvědčen, že stát nemá jiná práva, ani povinnosti, které by neměl jeho poslední občan. Tito mohou některé ze svých práv a povinností dobrovolně, či v případě demokracie přehlasováním převést na stát.
Takže někdo má pocit, že má právo rozhodovat o tom, co si soused na zahradě pěstuje a převede toto právo na polici, která tu sousedovu zahradu zplundruje za bdělého občana.
Já si nemyslím, že bych toto právo měl, ale byl jsem přehlasován.
Stejně tak pokud někdo cítí svou povinnost pomáhat celému světu ,může tak začít činit sám a postupně přesvědčovat okolí, že tato povinnost stojí za to, přenést na stát. Zatím se tak nestalo a jakž takž si státy uvědomují, že mohou pomáhat, jen to té míry aby je to nezruinovalo. Tedy každý za sebe ať pomáhá, jak umí a klidně i za cenu osobního bankrotu. Ale nechtějte to prosím povinně od nás všech.
Přesto, že pořad nebyla ani tak o kvótách, několikrát zazněl ze strany zastánců velkorysé pomoci „argument“ že pro ČR není problém se postarat o 500 -1500 běženců. To jistě problém není a ČR již v minulosti ukázala, že se umí postarat i o řádově vyšší počty, například během první války v Jugoslávii, ale to spousta z těch mladých sluníčkových lidí ještě sotva brala rozum a internet tehdy nebyl, tak hledání informací je složitější.
Jde o to, jakým stylem se rozhodne země přijímat imigranty. Pokud se tedy rozhodne je vůbec přijímat a já jako libertarián jsem pochopitelně pro volný pohyb osob, takže je mi blízký model USA raných let.
Takže je tu několik modelů jak řídit imigraci:
- Model Severní Korea – Nepustíme nikoho dovnitř ani ven. Problém vyřešen všichni jsou v koncentráku šťastní a velebí moudrého vůdce
- Model USA cca do roku – Naprosto otevřené hranice, připluj, kdo chceš, usaď se kde chceš, začni pracovat, nebo podnikat ale nečekej žádnou, nebo minimální pomoc od státu, či států. Na to jsou právě lidé, kteří mají pocit povinnosti pomáhat a ti zakládají charity.
- Model Kanada, nebo Austrálie – Každý rok zveřejníme počet lidí, kteří mohou přijet a počítat s pomocí do začátku a zároveň stanovíme jasná kritéria, jak je budeme vybírat. Kdysi jsem o přesídlení do Kanady uvažoval a na stránkách ministerstva je test, ve kterém zadáváte informace jako věk, vzdělání, profesi, praxi, znalost obou jazyků apod., který můžete vyplnit a podle získaných bodů hned víte, jestli má cenu vůbec žádat.
- Pak je tu model, který asi prosazovali včera někteří diskutéři a který vyhlásila i Frau Merkel – přijďte všichni, všem pomůžeme. Stejně jako by dopadl tristně člověk, který by takto chtěl pomoci všem chudým ve svém okolí, dopadne i každý stát. Pomáhat se opravdu dá jen do výše našich možností. Možná to není tak hezké a vznešené, ale je to prostě tak a moc se s tím toho dělat nedá, minimálně do doby než přijde mesiáš, který dvěma rybami a pěti bochníky nakrmí dav. Takže kvóty a uprchlíci klidně ano, ale mělo by být na každém státu, jak odhadne své možnosti.
Dále pochopitelně proběhly argumentace 2. Světovou válkou a emigrací našich vojáků do Anglie a Nicolasem Wintonem. Zde bych jen rád připomněl, že ani tito vojáci nešli rovnou do Anglie, ale vždy před Hitlerem utíkali do té země, kde ještě nacismus nebyl. Polsko, Francie a poté Británie. Anglie nejen že je nevítala s otevřenou náručí, ale naše exilová vláda za jejich výstroj a výcvik musela platit. Stejně tak, „Wintonovy děti“ nepřijímal stát ale konkrétní rodiny, které za ně také státu musely zaplatit, sláva panu Wintonovi patří zato, že to celé pomohl organizovat a za mnoho z nich ten poplatek, který byl tuším 50 liber, zaplatil, takže ani předválečná a válečná Británie nebyl ten ostrov naděje přijímající bezhlavě kohokoliv.
Pod dokončení přenosu se ještě na chodbách chvíli diskutovalo, jak se cítí čerstvý, nikým nijak vřele přijímaný imigrant. Jelikož s tím malou zkušenost mám, vyprávěl jsem, že jsem se musel hodně snažit, abych mezi „domorodce“ zapadl. Ale ani to nikdo nebral jako argument.
Zásadní názorový rozdíl tedy byl v tom, že tito lidé visí povinnosti jen na naší straně. Jakmile něco chceme po uprchlících, jsme kladeni na roveň Hitlerům, a jiným zrůdám z historie.
Poprosil bych tedy o trochu zamyšlení , zda náhodou nemá nějaké povinnosti i ten komu pomáháme.
Co mě však potěšilo, byl hlas zdravého rozumu od Ivana Bartoše, který razantně odmítl jakékoliv snahy o omezování svobody slova. Ač jinak jsem s ním nesouhlasil téměř v ničem, za tohle mu patří dík.
Zjistil jsem tedy, jen to, že na obou stranách bariéry jsou zabedněnci, který jakýkoliv jiný názor označují za debilitu a že nepatřím ani mezi „vítače“ ani mezi „potápěče lodí“ .
Takže se musím smířit, že pro jedny jsem zaslepené sluníčko, které nevidí nebezpečí a pro druhé fašoun, který chce aby i imigranti měli nějaké povinnosti. Obávám se tedy, že se naplní nadpis mého předchozího článku a Evropa buď zhnědne, nebo zrudne. A z toho je mi smutno.