Je zajímavé podívat se na datum vzniku islámu. Sami muslimové udávají rok 622 jako datum vzniku v Medině.
Takže podle muslimského kalendáře jsme někde v roce 1436. Takže jsou nyní v období husitských válek, kdy mezi sebou bojují dva různé směry jednoho náboženství.
Touto dobou objevují nový svět a chytají se šířit svou víru i tam. I naše civilizace si tím prošla.
Jak historie ukázala, ani zákazy křesťanství v prvních letech, ani drakonické tresty pro šiřitele křesťanství ať již v Římě, nebo později mezi primitivními kmeny moc nezabíralo.
Proto než zákaz islámu a nucené zavírání mešit, bych rád, aby se začalo spíše vyžadovat důsledné dodržování zákonů.
Nelze přece omlouvat zločiny páchané uprchlíky i „uprchlíky“ tím, že jsou to chudáci, kteří utíkají před válkou. Tu válku si většinou způsobili sami svou náboženskou nesnášenlivostí. Asi by se Osmanská říše také moc „nepárala“ s uprchlíky ať již protestanskými, nebo katolickými, pokud by začali napadat místní muslimy, se slovy, že Ježíš je stejně nejlepší.
Další otázkou je, zda by tito prchali do již tehdy mohamedánské říše. Spíše hledali útočiště ve „spřátelených“ táborech – Protestanti utíkali do protestantských oblastí a katolíci naopak. Ale i tam se museli okamžitě začlenit do života a začít se živit. Nelze si v občanské, či náboženské válce vybrat jednu stranu a tu podporovat, pokud k ní přímo nepatříme.
Jen ti opravdu „osvícení“ ví, že Abbas, Kaddafí apod je špatný a islámští bojovníci ti „dobří“.
Plody jejich „osvícenectví“ budeme pociťovat bohužel ještě dlouho a poslouchat od nich jak jsme omezení, když nechápeme dobro, které nám války v znesvářených zemích přináší.
Proto přijímejme jen uprchlíky, kteří se chtějí zbavit náboženského fanatismu a chtějí žít v sekulární společnosti, kde jsou si náboženství rovna. Těm ostatním poskytněme humanitární pomoc na jejich území a počkejme si, až si islám projde svými reformami jakými prošlo křesťanství.
Víc pro ně udělat nemůžeme a asi bychom ani neměli. Obávám se, že nikdo z nás neví jestli je „správná“ sunitská, šiitská, nebo jiná větev.
Za mě žádná. Stejně jako se necítím rozhodnout, zda je správná křesťanská víra katolická, protestantská, či pravoslavná.
Co vím, že je správné, je to, že každý má právo považovat svou víru za tu jedinou a správnou a že nemá právo nutit ostatní lidi, aby vyznávali právě tu jeho a už vůbec ne pomocí zákonů.
Ostatně to již věděli otcové zakladatelé, když do ústavy USA hned v prvním dodatku zakazují možnost tzavádět státní náboženství:
Congress shall make no law respecting an establishment of religion, or prohibiting the free exercise thereof; or abridging the freedom of speech, or of the press; or the right of the people peaceably to assemble, and to petition the government for a redress of grievances.
Tedy :
Kongres nesmí vydávat zákony zavádějící nějaké náboženství nebo zákony, které by zakazovaly svobodné vyznávání nějakého náboženství; právě tak nesmí vydávat zákony omezující svobodu slova nebo tisku, právo lidu pokojně se shromažďovat a právo podávat státním orgánům žádosti o nápravu křivd.
To mějme na paměti až zase budeme tu svou „pravdu“ nutit lidem okolo a volat po silném zásahu státu, proti něčemu co se nám nelíbí.
Není problém něčí víra, je problém pokud ze strachu před onálepkováním omlouváme trestné činy jen z důvodu něčí víry. Jsme sekulární stát, proto je nepřijatelný třeba rozsudek o podmínečném trestu za hromadné znásilnění s ohledem na to, že pachatelé byli zahraniční studenti a v jejich kultuře není znásilnění tak závažný čin jako v té naší. Jakmile přistoupíme na to, že by orgány státní moci měly rozhodovat o tom, jaký názor je „správný“ Můžeme se dočkat dne, kdy za špatný bude označen ten náš (ať je už jakýkoliv) a pro ostatní budeme po právu taháni po soudech a věznicích. 20. Století přineslo mnoho příkladů jak je tato cesta špatná. A přesto se stále najde dost lidí, kteří požadují aby to, či ono bylo pokud možno zákonem zakázáno.
Pozor na to!