Dnešním světem, tedy alepson u nás v ČR nyní hýbe problém uprchlíků, imigrantů, či utečenců z Afriky a blízkého východu.
Jako na každý podobně složitý problém, existuje hned několik zaručených, rychlých a jednoduchých řešení.
Jedni by do každé rodiny úředně přidělili minimálně jednu rodinu z problémových oblastí, a ještě by ze státního každému uprchlíkovi pomohli žít pohodlně.
Druzí by naopak stavěli zdi, potápěli lodě a vůbec by ukázali, jak se má bránit Evropa. Oba tábory uvádí pádné a přesvědčivé argumenty.
O nutnosti střelby a potápění lodí plných lidí se zmiňovat nebudu, to je pro mě tak nepřijatelné, jako když pohraničníci stříleli do lidí opouštějících socialistický ráj.
Jak se ukázalo, toto řešení bylo nejen neúčinné ale navíc prostě ideu střelby do neozbrojeného civilisty jako bývalý voják prostě neskousnu.
Byť jasně vidím rizika a hrozby toho přívalu, který se na nás žene. Tak o se mnou milí stříleči chvíli vydržte, třeba mé myšlenky pro vás nebudou tak sluníčkové, jak se z předchozí věty může zdát.
Tzv. „sluníčkáři“ připomínají masivní uprchlické vlny ze socialistického Československa a náš dluh, který nám takto u západní Evropy vznikl.
Na jednu stanu mají jistě pravdu. Argumentem, který jejich popelem posypanou hlavu zase zatíží ještě víc, než všechny problémy světa, které musí vyřešit, je to, že z CSSR většinou utíkali lidé, pro které byl západ vzorem a ideálem. Svou emigrací, či exilem se dobrovolně zřekli všech výdobytků socialismu a mnohdy i celého svého majetku jen aby dosáhli buď kýžené svobody, nebo i jen lepších podmínek k životu, než nabízel reálný socialismus. Alespoň jsem tedy neslyšel o mnoha případech Československých emigrantů zakládajících zahraniční pobočky KSČ, nebo večerní university marxismu leninismu, třeba ve Vídni.
Mýtus o široce otevřené náruči západního světa, která vítala československé občany kamkoliv tito přišli, také není úplně přesný.
Tehdy platilo, a stále platí, že o politický azyl se musí žádat v první bezpečné zemi.
Tím bylo pro našince Německo a Rakousko. Z vyprávění emigrantů znám případy deportací z Francie, Itálie a jiných zemí pokud se zjistilo, že dotyčný již „prvním bezpečným“ státem prošel.
Po udělení azylu následovala mnohdy velmi dlouhá doba, kdy uprchlík hledal zemi, která by ho přijala k trvalému pobytu a tento čas trávil v uprchlickém táboře.
A mnohé země si dávaly opravdu velmi záležet na prověřování koho „k sobě“ pustí. Vlády ostatních zemi a mnohé humanitární organizace v tomto údělu „záchytným“ zemím pomáhali jak finančně tak materiálně.
Tento model se poměrně osvědčil a s postupným tlakem jak politickým, tak hlavně ekonomickým na východní blok se ukázal i jako velmi dobrý způsob jak zastavit emigraci.
Proto je důležité jasně říci, že žádná země EU není „první bezpečnou“ pro téměř žádného uprchlíka před válkou – teď nepočítám Ukrajince, kteří jsou ve velmi podobné té naší z roku 1968. Ti utíkají do kulturně velmi podobného prostředí a v drtivé většine zastávají naše hodnoty, ti kteří ne, volí spíše Rusko.
V Africe je často “nárazníkovým” státem Lybie, která je nyní v rozkladu a bez jakékoliv akceschopné vlády (byť, nebo právě protože těch vlád má více).
Tam bychom měli napřít svou pozornost a když ta země nemá vládu, jistě by se dalo vyjednávat s nějakým lokálním vůdcem o možnosti vytvořit „bezpečné“ pásmo pro uprchlíky z okolních zemí.
Jestli tito vládcové na něco slyší, jsou to peníze. Za stejné náklady za jaké nyní EU taxikaří ve středozemním moři a stará se o desetitisíce běženců by se jistě takové zařízení dalo postavit. Tam by se žadatelé o azyl a uprchlíci shromažďovali a v něm by mohli působit imigrační úředníci zemí EU, kteří by prověřovali a filtrovali uprchlíky o které by v našich zemích mohl být zájem.
Podobně jako to má Kanada, která při větší vlně běženců z ČR také předsunula své imigrační úredníky ke zdroji této vlny a filtrovala je už v Praze. Poté každého takového žadatele o imigraci prověří a bodově ohodnotí jak bude platný pro Kanadu. Sám jsem kdysi něco podobného zkoušel a je tam soubor otázek na vzdělání, vazby na cílovou zemi, praxi v nějaké činnosti, znalost jazyka apod.
Po dosažení patřičného počtu bodů pak nic nebrání tomu imigranta přijmout.
Nedělám si iluze, že mezi běženci bude velké procento technických odborníků, lékařů, či sester.
I když nezdá se vám divné, jak málo je mezi válečnými uprchlíky žen a dětí? Porovnejte třeba fotografie běženců z Kosova, Chorvatska či Ukrajiny s těmi, kteří do Evropy přicházejí teď, ale to jen na okraj. Bude mezi nimi třeba dost pekařů, obchodníků, ale třeba i zemědělců a jiných profesí, které se mohou hodit nebo těch, kteří chtějí studovat a třeba i přetrhat vazby a změnit svůj styl života.
Dále je pak v takovém táboře přímo ideální prostor pro neziskové organizace, k pořádání škol, jazykových kurzů apod., které by mohly uprchlíky na život v Evropě připravit. Toto však samo problém s uprchlíky nevyřeší, stejně jako „západ“ neustále tlačil na komunistické vlády východní Evropy a postupně se začal otevírat i výrobkům od nás, čímž poodkryl totální nepružnost a neschopnost centrálně řízených ekonomik a dával vzniknout prvním vlaštovkám kapitalismu u nás. Pamětníci si jistě vzpomenou na inzeráty zakončené „povolení mám“ Touto drobnou erozí a každodenním porovnáváním se časem vůle lidu žít v socialismu nalomila natolik, že ve spojení s mnoha dalšími vlivy „to prasklo“.
To by měla být dlouhodobější cesta jak řešit problémy třetího světa. Stejně tak, jako by většinu občanů ČSSR o výhodách kapitalismu nepřesvědčilo bombardování Dukovan, nebo Spolany asi velmi těžko přesvědčíme tu mlčící masu muslimů, pokud budeme jen dávat na odiv svoji vojenskou převahu – a ještě se často přikloníme k té nejhorší možné opozici viz Sýrie, kde jsme si vypěstovali ISIS, stejně jako kdysi Al-kaidu. Přestaňme kádrovat vůdce těchto zemí a chovat se k nim rozdílně podle toho co zrovna potřebujeme. Nemyslím, že by Asad byl o tolik horší než vláda Saudské Arábie, která podobný pokus o „arabské jaro“ velmi razantně a poměrně krvavě utnula hned v zárodku. Jen asi nebyla vůle k „demokratizaci“
Přes všechny negativní emoce a vlnu nenávisti k imigrantům říkám imigraci ano. ale ne ta. Chovejme se ke státům jako k rovnoprávným partnerům, nemusíme je mít „rádi“ Husáka nebo Jaruzelského na rauty také nikdo ze západu nezval. Otevřme obchodní cesty a odstraňme překážky pro výrobky, které nám mohou tyto země dodávat. A Klidně věřejne pukazujme na nedostatky tamních vlád.
Afrika je neskutečně bohatý kontinent a pokud nebudeme bránit obchodu, i tam začnou vznikat ostrůvky „kapitalismu“ které ukáží ostatním, že se dá žít i bez kalašnikova a svaté války.
Takto naspaný článek by se dal bez problémů vydat tak před rokem dvěma, kdy se ještě z mnoha běženců nestala vlna.
Nyní však čelíme doslova invazi. Tím, že jsme se na ni nepřipravili, ačkoliv náznaky i důkazy jasně ukazovaly, že k tomuto dojde, jsme nemáme podobně připravené zázemí a postupy jak s uprchlíky zacházet.
Další chybou bylo začít je sem vozit když se vydali na nebezpečné lodi přes moře. Každý stát musí hájit své hranice jinak jako stát přestane existovat. I díky tomuto problému se ukazuje, že Evropská unie není stát. Kdy jste naposledy viděli „prezidenta“ Unie Tuska jinak než se usmívat do kamer a brojit proti Rusku?
Jak jedná třeba USA s imigranty z Mexika?
Nyní stranou falešný humanismus, je třeba říct uprchlíkům jasně – překračujete hranici státu, musíte se podřídit proceduře, jakou ten stát uzná za vhodné. Pokud nebudete respektovat pokyny ochránců hranic, pak jednáte na vlastní riziko! V rámci soucitu můžeme být ochotní vám poskytnout pro návrat lepší plavidlo, ale stále trváme na tom, že nikdo nemá jakési „přirozené právo“ vstoupit na cizí území. S těmi uprchlíky co zde již jsou opět nakládat jako s každým jiným. Jsi uprchlík, měl bys být nějaký čas v karanténě, za prvé kvůli nemocem, za druhé kvůli zjištění tvé totožnosti.
Něco po nás chceš pak tedy řekni kdo jsi a proč jsi tady. Pokud zjistíme, že mluvíš pravdu a opravdu chceš žít v Evropě a žít jako Evropan, pak se můžeme pokusit ti pomoct. Ale pokud již několik dní po vylodění ignoruješ jakýkoliv řád, napadáš místní lidi, omezuješ je na majetku i zdraví, pak s tebou bude nakládáno jako každým jiným kriminálníkem. Přece useknout průvodčímu ruku, nemůže omluvit to, že tito lidé v domovské zemi trpí!
K tomuto přístupu se ale bohužel nikdo neodhodlá, protože se naše společnost odnaučila řešit věci věcně. Na vše se vytváří komise, výbory, fóra a jiné odpovědnost rozmělňující instituce. Co by měla EU udělat jasně jmenovat někoho odpovědného za vyřešení tohoto problému. Dát mu dostatečné pravomoci a jasně definovat cíle i kontrolu jeho počínání. Bez takto jasně dané strategie jsme odsouzeni k nekončícím debatám a hádkám, zatímco u našich břehů budou nekontrolovatelně přistávat další a další lidé, z nichž mnozí přicházejí s přímo nepřátelskými úmysly a jasně deklarují pohrdání naší kulturou. O takové imigranty rozhodně nestojím. Jsem dalek toho říct, že Islám v Evropě nechci, ať si každý věří čemu chce. Ale po letech bojů a hledání jsme v Evropě poznali, že se nesmí míchat náboženství a výkon moci. Trvejme na sekulární společnosti, kde každý má právo věřit v co chce, případně nevěřit v nic. A takto to postavme i oněm uprchlíkům! Jinak spláčeme nad výdělkem. Každým dnem planých řečí se zvyšuje pravděpodobnost, že se vynoří „spasitel“ a začne tento problém řešit stylem, který nás posune o mnoho desítek let zpět. A to ještě můžeme doufat, že ten spasitel bude na „naší“ sekulární straně.