Nejprve k vysvětlení pojmu cargo cult. Tento jev znamená, že někdo opakováním rituálů se snaží docílit efektu, kterého před tím dosáhl někdo jiný.
Jsou známy případy, kdy členové kmenů v pacifickém oceánu si nasazovali klobouky a stejně jako jejich bílé vzory sepisovali seznam potřebných věcí a dlouze rozjímali nad tím co je potřeba a pak již jen čekali lodě naložené zbožím (angl.. Cargo) a zbraněmi tak jako to fungovalo u bílých kolonistů. V novějších dobách pak po odchodu letectva USA nasazovali si sluchátka z kokosových skořápek a čekali, kdy se objeví Dakoty naložené konzervami.
Z pohledu Evropana jistě směšné počínání a smějeme se primitivním domorodcům.
Ale pokud se pozorněji podíváte na naši politiku a každodenní život, často toho Polynésana s kokosovými sluchátky vidíte také.
Příkladem nám budiž volba prezidenta. V USA jim krásně funguje, tak ji zavedeme také!
Nasadíme si klobouky posadíme se kolem stolu jako otcové zakladatelé a lehce poupravíme ústavu premiérského systému tak, aby na něj šla napasovat přímá volba.
Koho by v tu chvíli zajímaly pravomoci takto zvoleného prezidenta.
Koho by vzrušoval poměrně propacovaný systém primárek a z nich vycházející ostřílení politici, kteří právě díky primárkám jedou na vítězné vlně, jak postupně vyhrávají ve státu za státem?
My prostě vyhlásíme, že kandidátem na prezidenta, se může stát kdokoliv, kdo sežene buď 10 senátorů, 20 poslanců nebo 50 tisíc domorodců.
Co na tom, že pak ani neumíme spočítat chybovost podpisů a jsme schopni tvrdit, že 5% chybovost v jednom vzorku a 5% chybovost v druhém, dají celkové 10 % chyb – vidíte zde toho domorodce s kokosem na hlavě?
Pokud ale těmito úskalími projdeme a s radostí si zvolíme nového prezidenta, kterému stačilo 10 let čekat, až se najde dobrá firma, která kampaň zaplatí a bude o fous lepší než kampaň toho druhého.
Pak opět čekáme na břehu moře, kdy se za obzorem objeví karavela s korálky.
A ona nikde.
Málokoho napadlo, že má prezident vlastně na jednu stranu celkem velké pravomoci, ale na druhou stranu by politici chtěli, aby jim byl tak nějak odpovědný – pamatujete na ty domorodce v kloboucích upravujících ústavu?
Kolonizátorům to přece funguje!
Co na tom že oni mají lety prověřenou ústavu, která řeší jak práva tak i zodpovědnost přímo voleného prezidenta.
Dokonce mají i procesy jak prezidenta funkce zbavit. My jen okoralými rty neustále voláme „kágo, kágo“ a vztekáme se, že letadla ani lodě nepřivážejí nic.
Hněv tedy neobrátíme proti těm pánům s kokosovými sluchátky a falešnými klobouky, ale proti těm, kteří pro námi neoblíbeného prezidenta hlasovali.
Před přímou volbou si šlo jakž takž spočítat kdo asi koho volil a na těch 281 lidí zaměřit svůj hněv a třeba je příště nevolit.
Dnes musíme o téměř 3 milionech lidí říct, že to jsou tupci, kteří sotva umí číst a tak zvolili špatného náčelníka.
Co ale teď? Na možnost odvolání prezidenta jsme zapomněli, ale to nevadí! To přece není naše chyba. Když nás bude hodně a oblečeme se stejně, třeba se chytí za nos, uvědomí si, jak je neoblíbený přetáhne si tógu přes hlavu a v rodinném kruhu si při hostině otevře žíly.
Ne přátel,é neotevře, nic ho k tomu nenutí a již ukázal, že z davu si nic nedělá.
Budeme to s ním muset vydržet až do konce.
Do té doby je jediná možnost naléhat na své poslance, aby připravili takovou ústavu, která by podobné věci řešila.
Ale to by zase vyžadovalo tam zvolit jiné, než ty s kokosovými sluchátky na hlavě, kteří třeba vidí jak ve Švýcarsku skvěle a efektivně vybírají daně a mají plán jak to zavést tady. Ale už se stejně jako ti domorodci nepodívají, že třeba DPH je ve Švýcarsku třetinová než u nás.
Proto dnes na sobě nemám červené triko, nechci být domorodec na pláži a čekat na impeachment, který prostě přijít nemůže.
Další pěknou ukázkou cargo kultu je každoroční veřejné slavnostní rozsvěcení stromů na náměstích.
To se sejde honorace, primátor, radní, umělci apod. a před zkoprnělým davem slavnostně rozsvítí strom, přenese se pár projevů, ohřeje se v odlesku rozzářených očí dětí a spokojeně si jdou po svých. Pak zaplatí fakturu vybrané firmě, která strom zajistila a osvítila z peněz nás všech.
Co na tom, že původní myšlenka rozhodně nebyla o tom, aby se politikům udělal a reklama a správné firmě se dalo vydělat.
Tuto tradici u nás zavedl Rudolf Těsnohlídek a pod jeho stromy na náměstí v Brně se během 4 let vybralo na postavení sirotčince.
Patřilo k dobrému mravu na to náměstí zajít, popít a přispět dárkem, či penězi na ty méně šťastné.
Tedy pak by se v Liberci nemuselo psát, jak primátor bojoval s chutí jít elektroinstalaci sám opravit. Ale třeba o tom, že jako první daroval XX tisíc třeba na útulek pro bezdomovce. A jak se i pod nesvítícím stromkem rozjelo bujaré veselí a lidé se předháněli v tom, kolik dárků kdo přinesl a kolik přispěl. Tak to totiž dělali ti naši předci v rolích kolonizátorů.
My přejali už zase jen vnější rituály a fráze. A divíme se, že nic nepřijíždí. Pojďme hledat hlubší smysl toho, že jinde, nebo dříve u nás věci fungují. Sundejme kokosová sluchátka a postavme vor, abychom mohli to kargo přivézt z vedlejšího ostrova.