Pan Stropnický ve své roli ministra obrany, použil zajímavou repliku.
Totiž, že by čeští vojáci mohli přísahat věrnost a ochranu i spojencům. Jako pamětník přísahy ČSLA kdy se každý voják musel naučit přísahu, která byla velmi složitá přísahala se věrnost pracujícímu lidu, slibovalo se, že bude voják statečný, poslušný… A v neposlední řadě se přísahalo i sovětské armádě a spojencům. Což v okupované zemi nepřekvapí. Nakonec proč si ji nepřipomenout. Starší čtenáři si ji mohou polohlasně zkusit broukat zpaměti:
Přísaha ČSLA:
„Já, občan Československé socialistické republiky, vědom si své čestné vlastenecké povinnosti, přísahám před bojovou zástavou věrnost pracujícímu lidu vedenému Komunistickou stranou Československa.
Slibuji, že budu vojákem statečným a ukázněným, že budu důsledně a iniciativně plnit ustanovení vojenských řádů, rozkazy velitelů a zachovávat vojenské tajemství.
Svědomitě se budu učit ovládat vojenskou techniku a zbraně, svěřené mi pracujícím lidem a připravovat se na boj, abych mohl na rozkaz prezidenta a vlády Československé socialistické republiky co nejlépe bránit svou vlast a její socialistický řád proti každému nepříteli.
Pro obranu socialismu jsem vždy připraven stát pevně v řadách ozbrojených sil Československé socialistické republiky po boku Sovětské armády i armád ostatních socialistických zemí v boji proti jeho nepřátelům a nasadit i svůj život k dosažení vítězství.“
Poté co jsme opustili Varšavskou smlouvu a vznikla samostatná Česká republika, přísaha se výrazně zkrátila. Dnes tedy naši vojáci přísahají takto:
„Já, voják ozbrojených sil, vědom si svých občanských a vlasteneckých povinností,
slavnostně prohlašuji, že budu věrný České republice.
Budu vojákem statečným a ukázněným a budu plnit ustanovení vojenských předpisů.
Svědomitě se budu učit ovládat vojenskou techniku a zbraně a připravovat se k obraně České republiky a bránit ji proti vnějšímu napadení.
Pro obranu vlasti jsem připraven nasadit i svůj život.
Tak přísahám!“
Takže přísahu spojencům už jsme tu jednou měli. Jak se k nám naši spojenci zachovali, je zase jiná věc a sem teď nepatří.
Pojďme se tedy podívat, na co přísahají naši spojenci jestli nejsme jedinní kdo v přísaze opomíjí spojenecké závazky.
Pojďme rovnou k největšímu spojenci – US Army:
„I, _____, do solemnly swear (or affirm) that I will support and defend the Constitution of the United States against all enemies, foreign and domestic; that I will bear true faith and allegiance to the same; and that I will obey the orders of the President of the United States and the orders of the officers appointed over me, according to regulations and the Uniform Code of Military Justice. So help me God.“
Takže žádní spojenci, jen ústava a poslušnost prezidentovi a důstojníkům, které tento jmenuje nad vojáka.
Nám nejbližší spojenec – Slovensko:
Slávnostne prisahám, že budem verný Slovenskej republike. Sľubujem, že budem zodpovedne plniť úlohy, ktoré ozbrojeným silám vyplývajú z Ústavy Slovenskej republiky, ústavných zákonov, zákonov, a budem vykonávať vojenské rozkazy. Budem čestným, statočným a disciplinovaným vojakom. Som pripravený brániť slobodu, nezávislosť, zvrchovanosť, územnú celistvosť Slovenskej republiky a nedotknuteľnosť jej hraníc.Na to som pripravený vynaložiť všetky svoje sily a schopnosti a nasadiť aj svoj život.Tak prisahám!“
Kanadští vojáci to mají, co se týče učení ještě snazší, těm stačí přísahat královně a jejím následníkům.
„I, _________, do swear (solemnly declare) that I will be faithful and bear true allegiance to Her Majesty Queen Elizabeth the Second, her heirs and successors according to law. SO HELP ME GOD“
Jelikož je Kanada součástí commonwealthu není divu, že britští vojáci přísahají velmi podobně:
„I… swear by Almighty God that I will be faithful and bear true allegiance to Her Majesty Queen Elizabeth II, Her Heirs and Successors, and that I will, as in duty bound, honestly and faithfully defend Her Majesty, Her Heirs and Successors, in Person, Crown and Dignity against all enemies, and will observe and obey all orders of Her Majesty, Her Heirs and Successors, and of the generals and officers set over me.“
Němečtí vojáci přísahají takto:
„Ich gelobe, der Bundesrepublik Deutschland treu zu dienen, und das Recht und die Freiheit des deutschen Volkes tapfer zu verteidigen“
Tedy přísahají spolkové republice, že budou bránit právo a svobodu německého lidu.
Poláci to mají podobně jen pochopitelně přísahají Polsku a republice :
„Ja żołnierz Wojska Polskiego,
Przysięgam,
Służyć wiernie Rzeczypospolitej Polskiej,
Bronić jej niepodległości i granic,
Stać na straży Konstytucji,
Strzec honoru żołnierza polskiego,
Sztandaru wojskowego bronić,
Za sprawę mojej Ojczyzny,
W potrzebie krwi własnej ani życia nie szczędzić,
Tak mi dopomóż Bóg“
To jsou asi naši nejbližší a nevýznamnější sousedé a spojenci.
Žádný z nich nepřísahá na obranu svých spojenců.
Možná i proto, že stačí složit přísahu, kde se voják zavazuje poslouchat svého velitele, ten zase svého a pokud nejvyšší velitel rozkáže, že se bude bojovat i v zájmu spojenců, pak mi jako vojákovi nezbude nic jiného než poslechnout.
Tedy vkládat do přísahy další a další podmínky je podle mě nesmysl a nic než teatrální gesto. Asi to má odvést pozornost od návrhu na administrativní odvody, které armádě neřeknou nic jiného, než že někteří osmnáctiletí jsou schopni služby. K tomu jistě bude potřeba najmout další lidi a hlavně nakoupit systém, který bude data zpracovávat. Všichni si jistě vzpomeneme jak fungují státem organizované IT systémy a kolik nás stojí, takže abychom zakryli kšeftík a nekompetentnost vypustíme nesmysl o změně přísahy. Budou ji muset podepsat i ti, kteří doposud přísahali jen České Republice? Vojáci, kteří novou přísahu nesloží budou propuštěni?
Jak já sním o ministru obrany, který jasně definuje systém obrany našeho území, nejlépe za pomoci dobrovolných záloh na principu americké národní gardy, nebo podobně jako ve Švýcarsku. Profesionální armáda ať se specializuje na činnosti, které poskytujeme spojencům a na podporu těchto dobrovolných záloh. Spojenci zase jistě mají plány jak pomoci napadenému spojeneckému státu svoji profesionální armádou. A jak je vidět z jejich přísah, není nutno to v nich nijak specifikovat.
Opět mám pocit, že se snažíme být papežštější než papež a nedostatky v systému obrany se pokusíme maskovat potěmkinovskou přísahou.